ZAKYNTHOS

Navágio – Pláž ztroskotání

(Ναυάγιο, Smuggler’s Wreck nebo Shipwreck)
Ruku na srdce: není to právě chronicky známý záběr pláže s pašeráckým vrakem, který Vás láká na tento ostrov? Azurově modré moře, strmé bělostné skály a rezivějící loď, vyvržená na písčité pláži hluboko pod Vámi je opravdovou pastvou pro oči. Těžko uvěřit, že tu vrak není odpradávna. Pašeráci byli poměrně novodobí, ke ztroskotání lodi došlo teprve počátkem 80. let minulého století díky závadě na motoru, která loď učinila neovladatelnou. Zbytek potom dokonalo nepříznivé počasí. Pětičlenná posádka, která se zachránila, pašovala necelé dva tisíce neproclených kartonů cigaret… Takže žádní piráti, krveprolití ani truhly s pokladem…

Navágio má zajímavou historii: ještě na počátku minulého století zde byla jen maličká kamenitá pláž. Do dnešní podoby ji začala formovat eroze. K prvnímu velkému sesuvu terénu došlo ve 20. letech (nově vzniklé pláži se tehdy říkalo „Spirilí“), druhý proběhl až po ztroskotání a vtiskl pláži dnešní podobu.
Stále platí, že z pevniny je pláž nádherná, ale nedostupná, z čehož pochopitelně profitují (dovolí-li počasí) majitelé vodních taxíků z nedalekého Pórto Vrómi nebo větších výletních lodí z přístavu v hlavním městě, případně v Ág. Nikólaos Volimón.

Volímes

(Βολίμες) Tradiční horská vesnice, jejíž historie sahá až do 15. století, má přes tisíc obyvatel a je správním střediskem oblasti. I tady, jak je vidět, se ujal fenomén Horní-Střední-Dolní Lhota (zde Apánou-Mesinó-Kátou Chorió). Na první pohled zaujme několik kostelíků s typickými zvonicemi (velice hezký je např. Ág. Spirídonas), místní lidová architektura a větrné mlýny v otevřené krajině. Vesnice proslula díky výrobě místní speciality – druhu měkkého sýru („ladotýri“), krajkářství, tkalcovství a prodeji tradičních zemědělských produktů. Kolik úsilí asi muselo být vynaloženo ke kultivaci zdejší neúrodné země?

Anafonýtria

(Αναφωνήτρια) Chloubou menší horské vesnice je klášter Panny Marie (Μοναστήρι Παναγίας της Αναφωνήτριας) a ačkoliv je datum jeho založení neznámé, pravděpodobně se jedná o nejstarší dosud stojící stavbu na ostrově. Podle legendy k založení postačila ve skalách nalezená ikona Panny Marie s Ježíškem, která se sem dostala při ztroskotání obchodní lodě z Konstantinopole… Svého času zde ve funkci představeného působil i Daniel Sigoúros, později známý jako sv. Dionýsios, patron ostrova Zakynthos.

Přestože je klášterní kostel jen kopií původní budovy, jeho stěny jsou pokryty zajímavými freskami. Samozřejmostí je ikona sv. Dionýsia se schránkou uchovávající jeho trepky (něco jako papuče). Zajímavou stavbou je věž obdélníkového půdorysu z roku 1669, která slouží jako brána a v minulosti plnila především obrannou funkci. Dokladem je 6 otvorů, kudy se případným útočníkům dostalo uvítání vařící vodou.

Vesnice ovšem nenabízí jen pozoruhodný klášter. Místní obyvatelé se na několika místech snaží upoutat zájem návštěvníků suvenýry, textiliemi a zemědělskými produkty, kousek od kláštera potom můžete podle směrových tabulí pokračovat do zátoky Pórto Vrómi. Pozor, přestože je na směrovkách uvedeno, že se jedná o pláž Navágio, odbočka na vyhlídku nad pláží je jinde! Z Pórto Vrómi se k vraku dostanete pouze vodním taxi.

Xýngia

(Ξύγκια) Přírodní sirné mořské lázně. Vane-li příznivý vítr, ucítíte je ze silnice daleko dříve než uvidíte. Chcete-li si tedy dopřát cestou na sever ostrova krátkou terapeutickou zastávku, hledejte malou oblázkovou pláž s mléčně zbarvenou mořskou vodou. A ještě poznámka: teplota pramenů není regulována dle našich představ, připravte se tedy na něco okolo 18°C – a před koupelí nezapomeňte odložit stříbrné šperky (černají)!

Ág. Nikólaos Volimón

(Άγ. Νικόλαος Βολιμών) Přístav vesnice Volímes dnes spíš než z rybolovu profituje z lovu turistů, mířících sem za plavbou k Modrým jeskyním mezi přístavem a mysem Skinári. Nalodit se tu můžete i na trajekt k sousednímu ostrovu Kefalónia (plavba do přístavu Pesada trvá asi 1,5 hod.). Zajímavostí je malý skalnatý ostrov předsunutý před přístavem. V minulosti byl prý při převádění ostrovů v důsledku administrativní chyby opomenut, a tak se jeho vlastníkem paradoxně stal (či zůstal) Vatikán. Jistě si tedy dokážete představit opatření, jaká by Vás při vstupu na tento skalnatý a nevýznamný kousek země čekala…

Modré jeskyně u mysu Skinári

(Γαλάζιες Σπηλιές, Blue Caves)
Nezapomenutelná podívaná, příroda se tu opravdu vyřádila… Bílé vápencové útesy, bizardní skalní oblouky a jeskyně, do nichž se díky skalním oknům láme denní světlo a barví vše do neuvěřitelně pestré škály modrých tónů. Největší z jeskyní, jak jinak než Modrá jeskyně, byla objevena koncem 19. století. Chcete-li si návštěvu opravdu užít, dejte přednost menšímu člunu (když se zadaří, bude mít i částečně prosklené dno) z přístavu v Ág. Nikólaos Volimón, případně od majáku na mysu Skinári, dostanete se tak i do nitra jeskyní (na rozdíl od velkých výletních lodí, odplouvajících z hlavního města). A když už do plavby hodláte investovat, objednejte si slunečné počasí a rozhodně to zkuste zvládnout v dopoledních hodinách. Slunce Vám tak zůstane za zády, odraz lámajících se slunečních paprsků bude nejintenzivnější a barvy uvnitř jeskyní nejzářivější!

Mys Skinári

(Ακρωτήρι Σκιναρίου) Nejsevernější výběžek ostrova Zakynthos nabízí mimo jiné působivou podívanou na mohutné pohoří Enós v jihovýchodní části sousedního ostrova Kefalónie (vyšší než naše Krkonoše!). Jeden dobový spis uvádí, že oblast Skinári byla osídlena již koncem 15. století. Dnes tu nalezneme maják (Φάρος, Lighthouse), od kterého můžete po schodech sestoupit k mořské hladině a lodičkou se vydat k Modrým jeskyním. Opodál stojí větrný mlýn, který byl nákladně zrekonstruován a slouží jako hotel pro movité zákazníky.

Mariés

(Μαριές) Mariés nese název podle plurálu jména Marie, je to jedna z prvních vesnic na ostrově kam bylo za éry Tibéria přineseno křesťanství. Nikým menším než samotnou Máří Magdalénou, jejíž loď byla na pouti do Říma donucena díky nepřízni počasí zakotvit u břehů ostrova. Zdejší kostel nese pochopitelně právě její jméno. Na západní straně vesnice je dosud ne zcela prozkoumané prehistorické pohřebiště.

Éxo Chóra

(Έξω Xώρα) Nevelká horská vesnice, jejíž jméno znamená doslova „mimo město“ byla odedávna jednou z nejbohatších vesnic hornaté části ostrova. Mimo kostel Ág. Nikólaos s pěknou zvonicí se pyšní i prastarým olivovníkem (jehož stáří bylo odhadnuto na 2000 let) a loukou s několika neobvyklými kamennými studnami. Přes nezanedbatelnou nadmořskou výšku si obec na nedostatek spodní vody opravdu stěžovat nemůže.

Kambí

(Καμπί) Další z nemnoha starobylých horských vesnic, jejichž budovy přestály ničivé zemětřesení v roce 1953. Kambí, ležící v malém údolí uprostřed borovicových lesů, proslavily především archeologické nálezy , datované do období Mykénského Řecka, a kříž, vztyčený v roce 1969 na 350 m vysokém útesu nad zálivem Schíza na památku obětí občanské války konce 50. let minulého století. Útes je asi nejvyhledávanějším místem, kde si můžete vychutnat kýčovitě krásný západ slunce. Taverny s vyhlídkovými terasami nabízejí oblíbené řecké večery a byť jejich atmosféra není nijak zvlášť autentická, díky vhodně zvolenému místu o návštěvníky není nouze.

Loúcha

(Λούχα) Unikátní poloha na okraji malého údolí, obklopeného věncem kopců, umožnila již před pěti staletími komunitě zdejších rolníků společné hospodaření v nesnadně přístupném terénu v nadmořské výšce kolem 500 m. Většinou neomítnuté dvoupodlažní domy z tradičních materiálů (kámen, dřevo, pálené cihly) doplňují často dlážděné dvorky s bílými pecemi vejčitých tvarů. Ruiny větrných mlýnů, políčka, kde dodnes potkáte častěji koně či mezky než mechanizaci, a vyšlapané stezky v okolních stráních jen dokreslují okolní atmosféru. Zdejší usedlíci, jejichž předci v oblasti úspěšně zavedli kolektivní hospodaření, pomalu stárnou a vesnice se vylidňuje, podle posledního sčítání je tu hlášeno k pobytu 43 osob.

Kilioméno

(Κοιλιωμένο) Již zdálky upoutá Vaši pozornost netypicky vyhlížející zvonice kostela Ág. Nikólaos. Běžná čtvercová základna přechází nad třetím patrem s arkádovými okny v bohatě zdobenou šestiúhelníkovou. Zvláštní dojem jen umocňuje poloha zvonice (kostel stojí až za silnicí) a její jakoby nedokončený vzhled (místní tvrdí, že to není jen náš mylný dojem…).

Macherádo

(Μαχαιράδο) Třetí největší správní středisko ostrova s téměř 800 obyvateli si na nezájem turistů nemůže stěžovat. Důvodem je kostel Agía Mávra (Černá Madona), jejíž ikona, původem z Egypta (podle legendy z 3. století před.n.l. – je to vůbec možné?!), má prý zázračnou moc. Dnešní vzhled budovy kostela je z druhé poloviny 19. století, původní podobu z roku 1632 poničilo zemětřesení. Bohatý interiér kostela doplňují četné fresky a ikony (některé pokryté tepaným zlatem a stříbrem) zobrazující biblické výjevy a svaté. Překrásný ikonostas i fresky jsou zdobeny 22tikarátovým zlatem, nechybí děkovné dary věřících (olejové lampy a šperky – dokonce náhrdelník od řecké královny Olgy) a kovové destičky s prosbičkami o uzdravení. Jako u spousty řeckých kostelů i zde naleznete galerii, která byla dříve vyhrazena ženám a dětem. Samostatně stojící zvonice v benátském stylu se tyčí do 37 m výšky a její zvony prý uslyšíte po celém ostrově…

Poloostrov Kerí

(Κερί) Hornatá oblast na jihozápadě ostrova, dosahující výšky lehce přes 400 m, nabízí hned několik zajímavostí. Členité skalnaté pobřeží, neméně zajímavá stejnojmenná horská vesnice a ložiska živice (=viskózní organická kapalina, kterou známe jako dehet nebo asfalt), v jejichž skromném pozůstatku si dokonce můžete zadloubat tyčí. Nezapomeňte na bájemi opředené skály Myzíthres, strmé srázy a maják, odkud je úžasný výhled na otevřené moře.

Bóchali

(Μπόχαλη) K hlavním atraktivitám tohoto místa patří bezesporu unikátní poloha. Dnes tu v oblasti pod ruinami benátské pevnosti, jejíž pozůstatky si částečně usurpovala příroda, žije movití ostrované, kterým se ještě neomrzel okouzlující výhled na město, moře a vzdálené peloponéské břehy. Tady se psaly dějiny ostrova: na místě mezi dochovanými valy a hradbami pevnosti z druhé poloviny 17. století stávala stará městská akropole, pod níž město setrvalo až do příchodu Benátčanů. Teprve potom se začalo budovat na pobřeží v okolí dnešního přístavu.

Pohled na město si můžete vychutnat z několika oblíbených kaváren v blízkosti kostela Bohorodičky (Ναός Ζωοδόχου Πηγής), charakteristické překrásně osvětlené dominanty noční siluety města. Trochu zvláštní jméno kostela „Zoodóchos Pigí“ znamená vlastně „životadárný pramen“ a jej jedním z přídomků právě pro Pannu Marii…

Strofády

(Στροφάδες) Dva malé ostrovy jižně od ostrova Zakynthos (z přístavu je to 37 námořních mil, tedy 67,5 km). Větší z ostrovů, Stamfáni (Σταμφάνη) a menší Árpya (Άρπυα) jsou útočištěm tisíců tažných ptáků a několika desítek lidí (58), obyvatel opevněného byzantského kláštera Sv. Dionýsia (Καστρομονάστηρο του Αγ. Διονυσίου). V klášteře, založeném v první polovině 13. století na Stamfáni, a nesoucím dnes jméno světce a patrona ostrova Zakynthos, Dionýsios nejen pobýval, ale podle svého přání tu byl i pohřben. Jeho ostatky tu dnes již nenaleznete, ale prázdný hrob je tu náležitě opatrován…